Žena

Každá z nás touží ve skrytu duše po bezpečné náruči muže. Po náruči, ve které se cítí silně a bezpečně, i když je zrovna slabá a bolavá. Po náruči, do které se může schoulet, nic neřešit a jen být. 

Vídám kolem sebe ženy, které si to nedovolí. Ženy, které mají pocit, že by projevily svou slabost, zranitelnost. Jsou to ženy, které raději drží, jsou tvrdé, silné, bojovné, jednoduše v sobě nechají převládnout mužskou energii. Skrývají svou jemnost, citlivost, zranitelnost. Ukazují svou nezávislost, přehnanou samostatnost a svou pravdu. Ukazují, že vše zvládnou samy, že jsou schopny se o všechno postarat. Někdy je to dané prožitkem z dětství, nastavením rolí, někdy je k tomu dožene jiná životní situace a mnohdy je to zlomené srdce, které se najednou potřebuje obrnit. 

Vždy když se s nějakou setkám, vzpomenu si na sebe. I já jsem nevědomky zaujmula tento postoj a nechala v sobě převládnout toho muže, který postupně přebíral energii.

Ať už je to jakkoliv, zavíráme si v tu chvíli možnost mít harmonický, vyrovnaný vztah, možnost mít vedle sebe muže, který chce být po našem boku ve své síle a chránit nás. Především si tím, ale narušíme svůj vlastní vztah a postoj v životě.....

Promítne se to nakonec v partnerství, v rodině, i v zaměstnání. Chceme mít vše pod kontrolou, dokazujeme světu, jak jsme nezávislé a silné, že nikoho nepotřebujeme. Často jsme obdivované pro svou houževnatost, sílu, kolik toho zvládneme a vydržíme. Obdiv je příjemný, a tak ani nemáme pocit, že by bylo něco špatně. Jedeme na maximum, občas lapeme po dechu, ale náš muž tam uvnitř křičí, že to zvládneme a tak jedeme dál. Nechceme nikomu dovolit, aby viděl naše bolavá a zranitelná místa, takže se je snažíme ukrýt velmi hluboko. Nakonec vytvoříme hradby, které se těžko zdolávají či boří. Naše jemnost, křehkost a citlivost se nakonec ztrácí.

Pokud si, ale uvědomíme tuto nerovnováhu a začneme pracovat na vyléčení našeho ženství (vždycky uvnitř musíme uzdravit našeho vnitřního muže), jakmile přestaneme mít strach projevit svou jemnost a zranitelnost, staneme se stabilní. Budeme citlivé, pečující, tvořivé.....otevřené. Stačí jen sundat brnění, které jsme si oblékly, aby nás někdo nezranil, abychom nezranily samy sebe. Jakmile ho sundáme, tak zjistíme, že se nám mnohem lépe dýchá, že břímě, které jsme dobrovolně nesly je pryč a cítíme se lehčeji, volněji. Přestaneme být tvrdé, naše rysy se promění v jemnost a láskyplnost. Začneme znovu důvěřovat, začneme být znovu tím teplem, citem a křehkostí a vše se snoubí s vnitřní silou. Naše celkové vyzařování se změní a my začneme být hřejivým světlem.

My ženy, ale i muži v sobě máme obě energie a naší snahou by mělo být, abychom měli obě tyto energie v harmonii, souladu a rovnováze. Pak mohou být bok po boku partneři, kteří se vzájemně podporují a doplňují.