Jak se cítíš?

Já jsem ještě nedávno řešila hlavně, jak se cítím duševně, nějak si neuvědomovala, že je fajn, řešit si svou duševní schránku, za což jsem vděčná, ale úplně jsem zapomínala na tu tělesnou. A to dost často. Já miluju hory, miluju, když vystoupám nahoru a všechno se přede mnou rozprostírá. Jenže když jsem zapomínala na svoje tělo, tak jsem se najednou ocitla nemocná a najednou jsem nikam nemohla, nedala bych to. Občas něco pobolívalo, občas nebylo úplně dobře, ale bohužel jsem to tak dlouho přehlížela, až mě to úplně zastavilo. Teď naposledy jsem si ale uvědomila, že to jsou moje nohy, moje tělo, díky kterému se dostanu tam nahoru, že jen když se mu budu věnovat, naslouchat mu, tak budu schopná někam dojít, lézt po horách, jít si zaběhat, zajet si na koloběžce na naše oblíbené malé pivo, zacvičit si jógu, zalyžovat si a spoustu dalšího. Prostě se hýbat.

Dřív jsem to dělala tak, že když jsem třeba začala běhat, tak hned každý druhý den, abych se zlepšovala, dosahovala lepších výsledků, což je v pořádku, ale chce to pozvolna a nebýt na sebe přísný, nikdo většinou není vytrvalostní běžec přes noc. Ale o výkonech a o tom, jestli chci být atletem tady dnes nepíšu. Mně samozřejmě dělalo dobře, když jsem se posunula, komu ne. Ale dobře to dělalo mému egu, né mému tělu. Bylo skvělý poslouchat, jak mi říkají, že jsem dobrá, když už jsem uběhla tolik kilometrů za tolik minut (a to jsem nebyla bůhví jakej běžec), ale zase....bylo to skvělý pro moje ego. Moje tělo bylo totiž nakonec vždycky nějak přetížené, něco bolelo a pak běhat nešlo. Dnes už se poslouchám, dávám na svou intuici. Když cítím, že se mi chce jít zaběhat, tak jdu, když mám pocit, že mi udělá dobře jóga, tak si ji zacvičím. Jde to pak vlastně úplně samo, s lehkostí, protože se na to naladíte. A když to náhodou úplně nejde, a vím, že jsem to zkusila, ale není prostě ten den, tak nejdu přes moc a jdu od toho. Důležité je si nenakládat zbytečně a taky se za to na sebe nezlobit. Ono vám za to tělo poděkuje. S přibývajícím věkem asi čím dál víc a víc 😁

Kromě toho, že ráda sportuju tak jsem se v listopadu začala otužovat. Ano, rádo se dnes říká, že je to moderní, a kdo to nedělá, jako by nebyl IN. Takhle to přeci bylo i s běháním. Já se na to dívám z té stránky, že za mě každý, kdo do toho jde, kdo pro sebe chce něco udělat je borec. Zároveň je to pro mě i ten, který si umí říct a nacítit, že pro něj tohle není. Takže pokud něco strhne větší skupinu lidí a je to zdravé, udělá tím člověk něco pro sebe, tak je to super a je jedno, jestli je to zrovna moderní, nebo in. Vždycky to chce jen poslouchat tělo, sebe, intuici. Nedělat to pro ego, aby bylo spokojený, že to dalo, jako ten druhej, nebo že jste někoho trumfli. Ano, zdravá soutěživost je podle mě fajn, ale pokud vím, že si neublížím, že to neubližuje mému tělu. Ale pokud je to soutěživost zdravá, tak to vlastně ani ve výsledku soutěživost není a prostě jen z radosti něco uděláte.

Dělejte to pro sebe, jenom tak to má smysl. Jenom tak vám to dá spoustu benefitů. 

A jak jsem přišla k otužování? Já díky metodě nizozemského dobrodruha a rekordmana WIMa HOFa. Je to skvělá metoda, která může pomoci zlepšit zdraví. Pro mě je naprosto úžasné, že se v tu chvíli dostanete do stavu naprosto "přítomného okamžiku" teď a tady. A to nemluvím o tom s čím vším dokáže tahle metoda pomoci. Zlepšuje třeba funkci imunitního systému a pomáhá bojovat proti zánětům. A to, jak se pak cítíte je skvělej bonus.

Já byla takovej teplomil, že kdyby mi někdo před rokem řekl, že se budu otužovat, tak si jistojistě poklepu na čelo, řeknu mu, že se asi zbláznil a vypustím to z hlavy. A ejhle, dnes nemám problém vlézt do zamrzlé rozkoše, nebo bazénu a jen být. Jako takhle, teplo miluju pořád, ráno si můžu dát ledovou sprchu a večer si napustím vanu plnou horké vody a lebedím si. A zase jsme u toho, že ne vždycky jdu do ledové vody, někdy prostě nemám chuť, ale když cítím, že opravdu chci, že mi to udělá dobře, tak to stojí za to a strašně si to užiju.

Ještě jedna důležitá věc! Ne pro každého tahle metoda je, lidé s vysokým krevním tlakem a problémem se srdcem by se měli poradit se svým lékařem. Existuje spousta článků a videí s touto metodou, tak je prostudujte. Oficiální stránky zde, ovšem v angličtině  https://www.wimhofmethod.com , a tady různé odkazy na youtube, které si můžete pustit https://www.youtube.com/results?search_query=wim+hofoma+metoda

A na závěr? Až když jsem propojila duši a tělo, začala oběma naslouchat, to mohlo začít harmonizovat. Duše a tělo je jedno a dokud si to neuvědomíme, tak fungujeme pořád jen napůl 😉