A kdo řekl, že tohle je správně, že takhle to má být?

Vždycky jsem toužila po spořádaném životě, takovém to, jak se žije, jak se žít má, co je správné. Vystudovat, najít si práci, vdát se, mít děti.....abych se zavděčila, aby ze mě měli všichni radost, abych byla vzorná a poslušná........žít tak, abych zapadala, abych nevybočovala.

Ano, máme to takto zakódované, takto nás to společnost učila a učí. Být hodným dítětem, pak skvělou manželkou, 100% mámou, dělat práci, kde si vydělají peníze, většinou bez ohledu na to, jestli nás to baví. Protože takhle to někdo řekl, protože takhle je to správné.

Ale kdo to řekl?
Kdo řekl, že když to takhle mít nebudu, budu jiná, divná, že nezapadám?

Jak to, že jsme si tak rychle nechali vzít naše pocity, potřeby, naši identitu, naše vnitřní já?

Každý z nás je jedinečný, originální. Každý z nás má jiné vstupní podmínky, pocity, výchovu… prostě to má každý jinak.

A přesto se být jiný v téhle společnosti moc nenosí. Nenosit se může i vzájemný respekt, zodpovědnost sám za sebe, být sám sebou, říkat věci tak, jak jsou, jak je cítím.

Přitom být sám sebou může úplně každý. Bez ohledu na to, jestli je bohatý nebo chudý, starý nebo mladý. Je to něco, co si může dovolit každý z nás.

Jenže často zůstáváme tam, kde to dobře známe, i když to není úplně ono. Protože máme strach z něčeho nového. Z toho, že by to mohlo být horší. Z toho, že nás druzí nepochopí. Možná i odsoudí.

Ze začátku to může být těžké. Přijde pochybnost. Začne se ozývat hlava. Začneme přemýšlet, jestli na to máme, jestli je to správně, jestli nejsme divní.

Ve chvíli, kdy jsem převzala zodpovědnost za svoje pocity, za svůj život, když jsem začala překonávat strach, začalo se něco měnit. 

Ve chvíli, kdy jsem pochopila, že nikdo jiný nemůže za to, jak se cítím a v jaké jsem situaci, začala jsem se dívat víc dovnitř sebe. Naslouchat svým pocitům. Přijímat je. A přestávat řešit, jestli to náhodou nevypadá blbě nebo jestli si o mně druzí neřeknou, že jsem divná...jiná.

JINÁ jsem, stejně jako každý z nás. 

Co je pro jednoho příjemné, snadné, dobré, hezké, pro druhého být vůbec nemusí